Agresivita, jed, přemnožení...jak to zvládnout?

Dnes se objevila v tisku zpráva, že--- „Přemnožily se vosy, jsou agresivnější a mají prudší jed.“ To je zase jeden z těch přiblble poplašných novinových článků, které nedají národu zapomenut že se nachází v permanentním ohrožení.

Vos je letos málo, protože deštivé počasí je pro ně zkáza, nemohou lovit a sbírat potravu a navíc jim voda vyplavuje hnízda, protože většina jich je v zemi. Díky dešťům mají málo potravy a tak nám lidem lezou do talířů, což bych nenazval agresivitou ale prostě drzostí z hladu. I když slovo drzost je pojem, který si vymyslel člověk, ne příroda. A že by jako letos měly prudší jed? To je stejné jako kdyby někdo tvrdil, že ženský mají letos delší nohy. Prostě vosa má tolik jedu na kolik jí to tělesná kondice dovoluje, což spíše souvisí s momentálním stavem slunečných dnů a s měsícem který je pro vosy úživnější než jiný. Srpen obecně je pro vosy velmi úživný měsíc.

SRŠNI ÚTOČÍ pouze v obraně a v těsné blízkosti svého hnízda. Při přiblížení člověka na vzdálenost menší než metr je hlídka v pohotovostním stavu. Varuje příchozího nadzvednutím se na nohách a někdy hlučným zakmitáním křídel. Pokud však příchozí překročil hranici cca 50 cm od hnízda, koleduje si o žihadlo, které je píchnuto většinou do hlavy se záměrem trefit oko, protože lesk oka je hlavním provokačním stimulem. Sršeň útočí bleskově, má přesný zásah a rychlý únik. Útočit nemusí pouze hlídka ale i jedinec, který zrovna vylétá nebo se vrací do hnízda a právě zaregistroval záblesk oka nebo potu. Sršni utočí skupinově pravděpodobně až tehdy, pokud se nabouráte do jejich hnízda, což bych bez skafandru neriskoval.

VČELA JE hluboce ponořena do své práce. Nemá ráda vyrušování a je hysterická takže se může do člověka pustit znenadání jen proto, že se jí připletl do pracovních povinností. Čím blíže jste úlu, tím její agresivita stoupá. Tvrdě hájí své těžce nabyté jmění. Není dobré se v blízkosti úlu zpotit, ošívat se rukama, neměly by vlát vlasy a příliš lesknout oči. Včely útočí u svého úlu i sériově, obzvláště v dusných letních dnech před bouřkou je jejich nervová soustava napjata k prasknutí, takže stačí jen malý podnět. Naštěstí včela není tak obratný útočník jako sršeň nebo vosa tak je možné před ní ve shrbené poloze s mírným kličkováním utéci. Pokud je už přichycena na vašem oděvu máte pár vteřin na to aby jste jí máchnutím ruky odhodili nebo, je-li už zapletena ve vašich vlasech, důrazným plácnutím usmrtili, jako to děláme s komáry. Nestihne vám píchnout žihadlo a to že je mrtvá je jí jedno protože po vbodnutí by stejně zemřela.

VOSA SE u hnízda chová ostražitě ale rozvážně takže nepodniká ukvapené útoky. Při vstupu do těsné blízkosti hnízda vosy výstražně hlasitě bzučí a kontrolují situaci. Do útočné akce se pouštějí až v krajním případě, ovšem zato ve skupince a pak je to mazec. Vosa je všežravec vyhledávající potravu čichem, takže běžně očichává lidi - zvláště ty, kteří právě jedí, nebo snědli vosí lahůdky - ovoce či ryby. Ovšem je dost opatrná na to, aby se nechala zranit, proto stačí důrazné máchnutí ruky a odletí. Nikdy, ani když se do ní trefíte, nezaútočí. Bodne až když je přimáčknuta a cítí bezprostřední ohrožení na životě. Občas se stane, že si sedne na sousto v momentě, kdy si ho vkládáte do pusy, což hrozí velmi nepříjemným bodnutím uvnitř ústní dutiny. Vos se nebojte, hlídejte si, abyste ji nepřimáčkli nebo nestoupli do hnízda což poznáte podle toho jak vosy padají na jednom místě do trávy takže tam je díra jako vchod do hnízda. Vosy jsou mírumilovné potíž jenom v tom, že jim chutná to co nám takže se kolem nás pletou. A to dělá vysoký počet případů bodnutí. Ne jejich agresivita. Myslím, že dříve bylo více bodnutých lidí, jen s tím nikdo nechodil k doktorovi. Stačil ocet anebo vůbec nic. Navíc lidé ještě zcela nedávno byli více sžiti s přírodou, takže věděli jak s nimi komunikovat.

V každém případě mějte na paměti pravidlo, jímž se tento hmyz u svých hnízd řídí...... Jsi-li domácí - zaútoč, jsi-li vetřelec - uteč.